Ivetina kniha

Vlčák Ant – Hrdinný letec RAF

Příběh alsaského vlčáka Anta (Antise) zobrazuje skutečný život jednoho z historicky nejslavnějších zvířat na světě. Tento pes se narodil ve Francii v roce 1940 a proslavil se jako víc než platný člen posádky čs. letců RAF ve Velké Británii, kteří v působnosti slavné 311. čs. bombardovací squadrony zasahovali do bojů za osvobození Evropy ve 2. světové válce.

Vlčák Ant se spolu se svým pánem Václavem Bozděchem (rodákem ze Soběkur u Přeštic), a jeho přáteli zúčastnil nejen ještě jako štěně dramatického útěku z Francie po její okupaci, ale během celé války se na zemi, ve vzduchu i na moři nejednou zasloužil o záchranu života svého pána i jeho kamarádů – členů posádky. Ve své době patřil k reportérsky nejvyhledávanějším zvířatům vůbec a stal se – řečeno dnešním jazykem – opravdovou celebritou. O jeho životě i činech v těchto pohnutých letech psalo mnoho britských deníků a časopisů. Díky své popularitě (ve spojení s bojovými úspěchy našeho čs. letectva RAF), obdržel pro výkon své »letecké bojové služby« kompletní výstroj vč. plynové masky. V roce 1942 před převelením perutě ke Coastal Command (Pobřežnímu velitelství), které se aktivně zapojilo do Bitvy o Atlantik a účastnilo se jak vzdušných bojů, tak stovek patrol nejen nad Biskajským zálivem, byl Antkovi udělen »Čs. válečný kříž 1939« za statečnost. V roce 1943 při slavnostní přehlídce hrdě předstoupil se svým pánem i před krále Jiřího VI. V Československu i v jiných částech světa o něm po r. 1945 rovněž vyšlo mnoho článků a dokonce i seriál na pokračování v čs. leteckém měsíčníku.

Druzi v boji – jedna z nejslavnějších a za války
v Anglii z tisku nejznámějších snímků Václava
Bozděcha a jeho věrného Anta z dob služby
u RAF

Po poválečných uznáních, vyznamenáních i úctě našeho národa jak Václava Bozděcha, tak samozřejmě i další spolubojovníky z války postihl komunistický režim s plným dopadem na jejich osudy a následující život. Mnozí museli opět za velmi dramatických okolností opouštět svou milovanou zem, rodiny i domov a uchýlit se do exilu. To byl i případ Václava Bozděcha, jemuž se po překonání různých překážek a nástrah nebezpečný úprk noční krajinou pohraničních lesů Domažlicka povedl de facto až napodruhé a zase jen zásluhou pozorného Anta, jenž po zkušenostech z války dokázal vycítit nebezpečí ještě dřív, než se objevilo a varovat svého pána, aby se tentokrát pak již natrvalo oba usadili v Anglii.

V roce 1949 byl statečný pejsek britským polním maršálem lordem Wavellem dekorován nejvyšším zvířecím vyznamenáním, tzv. Dickinovou medailí, jež je jakousi obdobou »Palmy vítězství« či »Vítězného kříže«.

Věrný vlčák prožil nelehký život válečného, několikrát těžce zraněného bojovníka a veterána, což se později projevilo i na jeho zdravotním stavu. Zemřel v roce 1953 po dlouhé a těžké nemoci, do poslední chvíle milován a opatrován svým pánem. Ten jej následoval v roce 1980 a do rodných Soběkur u Přeštic se již nikdy, ač si to přál, nevrátil.

Historky o tomto chytrém psu byly sestaveny především z přímých vyprávění mého táty i ostatních letců, kteří jej poznali už za války. Někteří si v rámci ukrácení času při volnu mezi bojovými operacemi zaznamenávali jeho »psí kousky« či lumpárny a zásluhou takových poznámek, fotografií i dobových článků našich příslušníků RAF, tak mohla vzniknout tato publikace, která je určena nejen mladým začínajícím fanouškům letectví, kteří stále se zatajeným dechem obdivují výkony a odvahu našich letců ve 2. světové válce, ale i těm, jež milují psy jako takové a dovedou ocenit jejich chytrost, věrnost, odvahu i přátelství projevené mnohdy za cenu nasazení vlastního života.

TAXMENI – Vlčák Ant – Hrdinný letec RAF
Antek tak, jak jej měla možnost spatřit princezna Alžběta při své návštěvě s rodiči – Jejich Veličenstvy – na jedné z leteckých základen. Ant se v té době dostával z nových zranění po náletu na Kiel, kdy byl bombardér zasažen a střepiny zranily i tohoto psího hrdinu
Tady už Ant zřejmě ví, že je celebritou, a tak hrdě a ochotně pózuje na křídle Wellingtonu
Po válce na dvorku rodného domu v Soběkurech
Václav Bozděch již v poválečné hodnosti plukovníka gen. štábu
V Anglii po druhé emigraci začátkem 50. let

Toto je jen střípek z mnoha jiných projektů, které máme

v úmyslu znovu vzkřísit a »přivést« až k Vám!

To už je snímek ze slavnostního křtu v Mánesu 19. 4. 2000, kde se tehdy sešlo tolik lidí,
že nebylo nejen kde sedět, ale ani místečko na stání. Kromě kmotříčků Taxmenů byl
hl. kmotrem mistr světa v let. akrobacii ing. Petr Jirmus, s nímž přišla i jeho úžasná
manželka Alenka. Ta ale na snímku není – někde sedí u stolu mezi letci.

Uvedená a zde jen stručně představená kniha byla vydána v nebývalém nákladu 4.000 ks. Jako by tehdejší vydavatel svým profesionálním instinktem vytušil, že to bude doslova bomba (průměrný počet jeho nákladu se totiž v té době pohyboval v rozmezí 1.000 až 2.000 ks).

Dalším překvapením bylo téměř bleskové rozebrání uvedené publikace. Svou zásluhu na tom měla pochopitelně i sama autorka – naše členka Iveta Irvingová, která perfektně připravila jak její křest, tak i s tím spojené PR ještě před vydáním, samotnou tiskovou konferenci s novináři a nakonec i na den 19. dubna 2000 zlatý hřeb v podobě více než slavnostního křtu této knihy ve slavném Mánesu, a to za účasti její rodiny, desítek přátel, kolegů, ale zejména leteckých celebrit té doby. Kmotry jí byli – jak jinak – Taxmeni a samotného křtu se s gustem a pěkně po letecku s whiskou v ruce ujal tehdejší mistr světa v letecké akrobacii Ing. Petr Jirmus, který přišel se svou chotí Alenou. Jako protiklad leteckých es doby současné i minulé zde byli přítomni letci RAF (hlavně ti, kteří Antka přímo zažili a do knihy na její konec Iveta zapracovala jejich přímé vzpomínky, které před vydáním ještě autorizovali), i režisér legendárních »Nebeských letců« Jindřich Polák. Tudíž obsazení vskutku hodno zřetele!

Není divu, že jinak poměrně prostorný sál věhlasného Mánesu byl v ten večer doslova natřískaný. Kapacita míst k sezení kolem 120 byla směšně nedostačující – mačkalo se tu hlava na hlavě hodně přes 300 lidí a další v průběhu večera přicházeli s omluvou, že začátek z pracovních důvodů nebyli schopni stihnout. Ti všichni zaplnili i ty nejposlednější skulinky a volné centimetry na stání či parapety u oken s překrásným výhledem na Vltavu a Pražský hrad.

Během večera se tu pak v hlavě tehdejšího manažera Taxmenů – p. Vlad. Císaře – zrodila myšlenka podniknout s touto knihou jakési turné Taxmenů spojené s jejími křty v různých koutech ČR. Slovo dalo slovo a plán se už za několik dní začal uskutečňovat. Nápadu navíc báječně napomohlo i právě termínově začínající 55. výročí osvobození. V tomto směru Taxmeni pochopitelně nemohli zapomenout ani na koncert a autogramiádu knihy v Plzni a s ohledem i úctě k Václavu Bozděchovi a jeho pejskovi, k tomu připojili i obdobně laděný večer přímo v Přešticích, kam samozřejmě přijela i západočeská »větev« Bozděchovy rodiny ze Soběkur, které jsou odtud coby kamenem dohodil.

Během každého takového večera se vždy prodalo několik stovek výtisků Anta a z Ivety, která jako speciální host Taxmenů vždy s nimi vystupovala, z pódia krátce k divákům promlouvala a vzpomínala na letce, po autogramiádách vždy doslova lilo a necítila ruku.

Po křtu se udělalo i foto před barem, kde visely originální olejomalby do knihy, které
nádherně namaloval ak. mal. Petr Hampl (na fotce vlevo) a vedle Ivety stojí syn
majitele Anta – pplk. Jan Bozděch, jemuž byl za kmotra Jan Masaryk.

Kniha tedy měla obrovský úspěch a důkazem toho bylo o rok později zaslané pozvání na další z ročníků mezinárodního veletrhu knih, který se konal v holešovickém výstavišti. Iveta se díky určitému časovému odstupu celkem logicky domnívala, že to je jen nějaký omyl či vtípek a nevěnovala pozvánce příliš pozornosti. Jednak přišla v prosté černobílé kopii bez razítka a originálního podpisu a jednak se v ní psalo, že za svůj knižní počin bude oceněna. Termín této akce byl navíc stanoven na pátek v odpoledních hodinách, kdy se chystala sednout na svou milovanou motorku a jet za maminkou na chalupu do Úherců, která tam už několik dní byla. Byla by to nebrala v potaz, ale moudrá maminka Ivetu nakonec přesvědčila, aby se pro jistotu na to výstaviště přece jen zajela podívat. Holt přijede o chvíli později. A tak se pro klid duše své i maminčiny na výstaviště v onom horkém odpoledni přece jen na své bublající mašině rozjela. Suverénně s ní zaparkovala hned u brány a s helmou v ruce celá v koženém od hlavy k patě nakráčela do areálu. Držela se ale pozadí a jen sledovala veletržní cvrkot kolem sebe. Všude byly desítky stánků s knihami a prezentacemi různých nakladatelství.

Až úplně vzadu v paravány odděleném prostoru byla jakási větší skupina lidí, mezi nimiž poznávala řadu významných soudobých autorů. Byl zde také přítomen již zesnulý prof. Zdeněk Mahler, herec Petr Nárožný, astrolog a spisovatel Petr Messany a další. Už se chtěla otočit a odejít, když tu na ni kdosi ze židle houkl. Byl to vydavatel jejího Anta, kterého úplně přehlédla. A prý kde se takovou dobu poflakuje, že už tam měla být. Vše si šeptem tedy vysvětlili. Následně zalitovala, že není na takovou akci patřičně oblečená, protože zanedlouho byla skutečně vyvolána, aby předstoupila před hlavní stůl oněch osobností. V jakémsi stále nevěřícném šoku vzápětí převzala Cenu Miroslava Ivanova v oboru Literatury faktu autorů do 35. let, k tomu finanční odměnu v obálce a nabídku na automatické členství v Obci spisovatelů ČR. Její údiv tak dostoupil nejvyššího vrcholu. Vše jí pomalu začalo docházet až ve chvíli, kdy předmětné dary držela v ruce a tiskla si se všemi osobnostmi rukou. Následovaly dotazy přítomných novinářů i povzbuzení do dalších literárních a prý jistě stejně skvělých děl. Její vydavatel jen seděl vzadu na svém místě, smál se od ucha i uchu a z dálky jí uličnicky strouhal mrkvičku. Prý ať si tu slávu pěkně užije.

Byla tedy jen otázka času, kdy přijde na přetřes vyřčení prozatím tiché myšlenky na další dotisk, neboť skladové zásoby se povážlivě tenčily.

V tomto směru však bohužel zasáhla vyšší moc – studio, které tehdy zpracovávalo všechny originály fotografií a příloh, po nějaké době kompletně vyhořelo. Iveta navíc poctivě po vydání knihy vrátila většinu zapůjčených materiálů a jí zůstala jen torza či několik nekvalitních kopií, které jsou zde také prezentovány.

Po knize je dosud mezi fanoušky letců i chovatelů pejsků velká poptávka, avšak dotisk není již z výše uvedených technických důvodů možný. Lze uvažovat jen o novém kompletním vydání, na které je ovšem třeba sehnat finanční prostředky a hlavně mít k dispozici natolik vyspělé technické zařízení, které by bylo schopno z uvedené knihy pořídit kvalitní kopie zde prezentovaných fotografií.

V mezidobí byl dokonce o tuto knihu zájem mezi filmaři. Fakt je, že takový příběh coby film by byl úžasný počin a nepochybně i kinotrhák. A nejen u nás! Záleží však na celkovém pojetí a podání divákovi. Toho si byla vědoma i Iveta, která několik takových jednání absolvovala. Ti čeští však na to nakonec ztratili odvahu a se zástupcem amerického producenta pro změnu zase Iveta vyrazila dveře, protože by z toho bývali prý údajně udělali »létající Lassie« a poloromantický paskvil. K tomu se odmítla propůjčit a tzv. se pod to podepsat, přestože slibovaná částka za autorská práva v dolarech byla v té době více než přijatelná. V hrubém nástinu předloženého schématu scénáře totiž o hrdinství československých letců nebyla téměř zmínka, a to ji vytočilo do ruda, takže milého filmového agenta hnala pryč s tím, aby to laskavě předělal do pro ni snesitelné podoby. Ten už se však neukázal.

Určitě s námi tedy budete souhlasit, že by byla věčná škoda, kdyby se takový skvost nechal ležet ladem. Když si uvědomíme, kolik obdobných (v ruce naškrábaných či na psacím stroji nadatlovaných) částí a torz rukopisů má Iveta díky svému životu v rodině letce a jeho kamarádů po krabicích a nemá možnost na nich pracovat zásluhou špatných životních i existenčních podmínek, je to až hřích!

My ale chceme, aby i v tomto směru pracovala dál, naplno využívala svůj talent od Boha, který si ale absolutně nepřipouští a v pohodě a klidu lidem ze svého JÁ vkládala do srdcí další a další úžasné skvosty.

V tomto směru tedy prostřednictvím těchto webovek prosíme o pomoc a přispění na kterýkoli z uvedených bankovních účtů našeho spolku. Do poznámky však prosíme připsat, že to je »na Anta«. A jestli se najde i nějaký schopný, nejlépe český filmař, jemuž by takové téma bylo blízké, má u nás dveře otevřené!

Mezi VIP hosty kromě režiséra slavných ,,Nebeských jezdců“ Jindry Poláka patřili hlavně ti letci, kteří Antka osobně pamatovali a na konci knihy jsou připojeny jejich osobní vzpomínky s portrétovými fotkami. Zde je zleva plk. JUDr. Lubomír Úlehla, plk. Jaroslav Hofrichter a Péťa Jirmus. Jeho pohled směřuje k pódiu, kde asi Iveta zrovna něco říká do mikrofonu.
Velmi vzácná momentka z autogramiády při plzeňských oslavách v r. 2001 na náměstí, kdy se s touto knihou jezdilo po několika štacích spolu s Taxmeny. Při jejich koncertech se průběžně uskutečňovaly také křty Anta a následné autogramiády. A tak se putovalo, kam to jen šlo – od Rakovníka po Plzeň s konečnou zastávkou v Přešticích. Maminka Ivety to vždy všechno odřídila a měla toho potom také až až, ale ty zážitky stály za to! Navíc vzpomínky nikdo nikomu nemůže vzít!
Pamětní foto z jiného koncertu Taxmenů při slavnostním večeru, který se spolu s dalšími umělci konal opět v Mánesu k významnému jubileu k založení sk. Taxmeni. Zleva je její zakladatel a úžasný historik Jaroušek Čvančara, Iveta coby spoluorganizátor tohoto večera klukům z kapely udělala programový bonus v podobě přítomného hosta – astrologa PhDr. Petra Messanyho, aby všem ,,vyvěštil“ další setrvání na naší hudební scéně. Zcela vpravo je další ,,nestor“ skupiny s úžasným basbarytonem Vráťa Vyskočil.