První setkání budoucích členů spolku (1.akce)

Dne 10. října 2018 bylo uskutečněno úplně první setkání všech budoucích členů naší organizace a toto datum počítáme jako den našeho založení. Čistě pro nás, protože oficiálně samozřejmě musíme vycházet od data, kdy byly formality spojené s touto aktivitou řádně tzv. posvěceny Krajským soudem v Plzni

Na základě koordinace s Ivetou, která zásluhou jiných svých kolegů (za což oněm osobám tímto prostřednictvím skládáme dodatečně obrovský hold a dík za pomoc), zajistila adekvátní a důstojné prostory, jsme se sešli skutečně všichni, a to doslova napříč republikou. Kromě několika z nás – Plzeňáků, jsme se vlastně neznali s nikým, a tak jsme byli jeden po druhém představeni vč. činnosti, jíž se každý zabýváme.

Zde Iveta na oplátku (na jejím místě) zachytila
i našeho nejstaršího člena – bývalého skvělého
vojenského pilota všech možných typů od vrtulníků
až po stíhačky – mjr. Martina Pecucha.

S překvapením jsme zjišťovali, že jsou mezi námi i skutečné osobnosti a přestože má každý jinou profesi, spojuje nás hned několik témat. Netrvalo tedy dlouho a my se usnesli na založení. Když pomineme osobnost pana generála Irvinga a osudy všech generací jeho rodiny i Ivety samotné, je nutno konstatovat, že je ještě příliš mnoho nevyřešených otázek ohledně dluhu celé naší společnosti, který všichni máme vůči těm, kteří za naši vlast bojovali, umírali a pokud přežili, tak následně trpěli pod karabáči komunistů a jejich zlořádského a až hrůzyplně dokonale propracovaného režimu. Ten ostatně stačil napáchat mnohem více zla, než obě světové války dohromady. Jak na životech, tak i majetku celých rodin a dodnes to všichni pociťují. Desetiletí trvající jho na našem národu je také další z příčin, že mnoho práce teď v tomto směru bude spadat i na naše bedra, protože vinou politických posunů a snad až příliš rychlých změn po r. 1989 tato země příliš snadno a snad i ráda zapomíná na ty, kteří by měli zůstat našimi vzory i pro naše děti.

Jádro naší ,,plzeňské odnože“ spolku u pomníku
Na Homolce v obvodu plzeňských Slovan, kde naši
skupinku po skončení velkého pietního aktu při
příležitosti Dne válečných veteránů dne 11. 11. 2018
rozšířili stále obětavě vlasti sloužící manželé Aleš
a Dana Vranovští.

V neposlední řadě se tu rovněž po r. 1989 dal průchod neúměrně velkým špinavostem posvěcených parlamentem, a to v souvislosti s mnoha špatně, liknavě či zmatečně vzniklým zákonům, které dostávají do existenčního bahna zejména ty, kteří se jen těžce mohou coby jednotlivci bránit. A tak se tzv. na jedné lodi ocitají ti, kteří celý život poctivě pracovali spolu s těmi, jimž slova jako »práce«, »zodpovědnost«, »poctivost« či »spravedlnost« nic neříká. Těch termínů by se dalo nalézt ještě mnoho. V toto jsme v listopadu 1989 nedoufali a takto si to nikdo z nás nepředstavoval ani nepřál.

Takže při vědomí toho všeho jsme tady. Pro vás – pro ty dobré, fajn lidi a srdcaře, pro které je odkaz lidí, jako byl právě Ivetin tatínek a v jehož práci chce Iveta se ctí za naší podpory pokračovat, dostatečně pozitivním argumentem nevyžadujícím potřebu dalšího vysvětlování.

Pavel K A L I N A
předseda spolku