O nás

Jádro našeho spolku vzniklo sjednocením těch, kteří buď v minulosti sloužili nebo ještě slouží v aktivní službě u různých ozbrojených složek, patří k příslušníkům čs. letectva, k historikům z oboru vojenské a letecké historie či případně toto téma mají »jen« hluboko zaryté ve svém srdci. Každý svým dílem už dávno před naším vznikem dělal a stále dělá např. prostřednictvím jiné organizace (jíž je také členem) to, co je popsáno níže v bodech 2. a 3.

Všechny nás však sjednotila jedna osoba – naše společná kamarádka Iveta Irvingová, díky níž a jejím kolegům (ze zmiňovaných jiných organizací, jejichž loga jsou rovněž součástí těchto stránek), jsme se postupně mohli seznamovat s životem a osudy jejího tatínka, jehož jméno je (nejen v celém Zpč. kraji, ale i v celé ČR a zahraničí) skutečným pojmem a legendou.

To by byl jeden důvod. Ten druhý a pro nás zásadní, kvůli němuž jsme se sjednotili, je vlastně důsledkem jednoho prostého lidského naštvání se. V tomto případě ovšem kolektivního, razantního a zásadního.

Je obecně známo, že jedna jediná vteřina v životě člověka někdy dokáže obrátit celou jeho existenci o 180° dřív, než si to sám vůbec stačí uvědomit. To je právě případ Ivety, která vinou mladého nepozorného řidiče přežila svou smrt, aby poté, kdy po více než 2 letech jakž takž začala zase chodit, naučila se opět psát, mluvit bez koktání apod., byla vystavena mnohem horším a nervydrásajícím okolnostem jen proto, že po nešťastné havárii kvůli oněm »vedlejším okolnostem« dosud není fyzicky ani psychicky natolik v pořádku, aby naplno mohla pokračovat v odkazu svého tatínka, jemuž už kdysi dávno podřídila celý svůj osobní život i práci a vnitřně to vnímá jako poslání a splacení dluhu nejen za svou existenci jako dcera, jíž rodiče svým svazkem darovali život a vychovali ji, ale svým dílem a osobním přínosem i jakýsi dluh celé společnosti, která z obecného úhlu pohledu těmto statečným lidem, jež nejen za války nasazovali doslova denně život za svobodu své země, má pořád co splácet.

My si toto vše z vojenského i historického hlediska uvědomili už před lety. Navíc v rámci naší činnosti téměř každý ze svého okolí či práce v nejrůznějších výše citovaných složkách poznali někoho, kdo se výrazně zapsal oním pomyslným zlatým písmem do čs. historie. Je jedno, jestli to byl letec, příslušník čs. obrněné brigády, parašutista apod. Faktem ovšem zůstává skutečnost, že kromě Ivety neznáme nikoho, kdo by za plněním tohoto odkazu dokázal jít s takovou urputností navzdory Osudu i jeho nástrahám jen proto, aby zachovával a opatroval až téměř neskutečné skvosty mapující nejen život »jednoho letce«, ale svou strukturou vlastně plnohodnotný a kompletní obraz dějin Československa od jeho vzniku až po současnost.

Když k tomu z druhé strany přidáme v důsledku trvalých následků po oné nehodě, které postupem času vyvolaly téměř nulové možnosti obrany, naopak v přímé příčinné souvislosti přivodily určité právní podrazy i jisté projevy lidského hyenismu, »posvěcené« buď nedostatečnou či v některých případech velmi špatně nastavenou obecnou zákonnou legislativou a vůbec systému v naší republice, je nasnadě, že z toho vzniklo jedno obrovské život ohrožující drama. Tak patrné a hmatatelné, jaké se dá za klidných a mírových podmínek normálně žijícímu člověku těžko nejen pochopit, ale i představit. Tím mám na mysli vnímání těchto negativ z pohledu vojáka. Mnozí jsme totiž na vlastní kůži zažívali různá přímá nebezpečí při svém bojovém nasazení ve vojenských misích. Ano, tam jsme (oproti Ivetě po relativně krátkou dobu) plnili své úkoly, stáli či letěli plně vyzbrojeni a připraveni splnit úkol a napomoci na území sice jiného státu, ale s cílem ve spolupráci s ostatními kolegy napomoci dosažení celkové svobody a demokracie ve světě.

A to je právě ten paradox – vyzbrojeni, připraveni a čelem přímo. To, co se však v téměř shodném, byť ne ve »válečném ovzduší«, nýbrž bez vojenského a zbraňového vybavení v tichosti a až úlisném pozvolném ploužení odehrává v životě naší členky po oné nezaviněné dopravní nehodě v r. 2008, je srovnatelné s tím, co my po onu (v poměru k ní) jen po kratičkou dobu zažívali v terénu. Je to o to horší, že je to skryté, zakuklené pod rádoby legální právní předpisy. Když k tomu připočteme až do nebevolající průtahy se soudem stran oprávněného nároku na odškodnění na zdraví, ztrátu zisku a mnoho dalšího (nemluvě o oněch závažných trvalých následcích, které se Iveta navenek snaží skrývat, ale my dnes a denně máme možnost vidět a cítit, jak jí ztrpčují život a znemožňují plnohodnotně žit), je jasné, že tu jde o JEDEN OBROVSKÝ PRŮŠVIH!!!

Jelikož s každým dnem je situace horší a horší (Její Ctihodnost Spravedlnost se ještě jaksi neráčila probudit), vše se prostě nekonečně vleče a Iveta místo toho, aby se v pozitivním duchu dávala dohromady, postupně plnila svá předsevzetí a úkoly vůči národu i přísahu danou svým rodičům a pracovala v tom, co nejen dobře ovládá a čemu rozumí, má pro to cit a předávala tak veřejnosti vše tak, jak to činila i v masovém měřítku po celá léta předtím, denně doslova přežívá v provizorních nedobrých podmínkách s pár korunami invalidního důchodu a bezmocně hledí na to, jak je pod hlavičkou zákona o vše okrádána. A co hůř – před jejíma i našima očima předem i o to, co jí má být po právu dáno a oč se oprávněně soudí. To vše opět pod hlavičkou legálních paragrafů. Když k tomu připočítáme – slušně řečeno – náležitě »okořeněný« projev lidské zloby či sobectví ať už záměrné, z neznalosti či prosté omezenosti, bylo na čase říci DOST!!!

Tím momentem nám přetekla poslední kapka trpělivosti z onoho poháru Tolerance a naše pouhé přihlížení z dálky na nekonečné páchání nespravedlnosti, bující jako kvasinková plíseň na živočišném podkladu jménem »bezmoc člověka« – a co hůře – na ŽENĚ – skončilo!

Z úcty k Ivetě, její práci i tomu, co za dlouhá léta v tomto oboru jen svým zápalem a oddaností k letecké a vojenské historii dokázala zásluhou výchovy svých rodičů a zejména otce, jenž se jí stal vzorem, s přihlédnutím k jejich společné anglické krvi od prvního předka z dávných dob, jsme tedy jako skuteční rytíři kulatého stolu spojili síly do jednoty s naprosto jasně danými úkoly:

1. Uchovávat hmotné i nehmotné památky vč. sbírkových a upomínkových předmětů dle právních předpisů, se zaměřením na historický odkaz genmjr. let. Jana R. Irvinga;

2. Přispívat k obnovení národní hrdosti a uchování demokratických a bojových tradic u občanů České republiky, plně využívat veškerých dostupných prostředků i svých vědomostí a zkušeností zejména pro účely veřejných prezentací formou osvěty, přednášek i kulturních akcí tak, aby široká veřejnost a zejména mladá generace měla poutavou formou rozvíjené či doplněné dějinné události Československa od doby jeho založení;

3. S ohledem na výše uvedené je v neposlední řadě naším cílem spolupracovat na různých projektech i s tematicky blízkými organizacemi a spolky zaměřenými na obdobnou činnost, a to jak na území ČR, tak i v zahraničí;

4. S odkazem na body 1.-3. mají členové spolku v úmyslu se v budoucnu podílet rovněž na vlastní publikační činnosti, tj. vydávání vlastních tiskovin a propagačních materiálů pro veřejnost.

Ještě než se tak formálně stalo, Iveta nám nabídla, zda bychom jako vlastenci (jimž není lhostejný jak historický odkaz našich předků, resp. to, co nám naši vojáci a letci, z jejichž životních vzorů a postojů jsme čerpali či stále čerpáme, zanechali), chtěli mít ve svém názvu jméno jejího otce. To sice již nesou její kolegové z věkově starší organizace, která bezvadně funguje už více jak 25 let, jež měli to štěstí, že pana generála a celou jeho rodinu znali osobně a Ivetu tak vlastně od mala. Cítili jsme rozpaky i určitou míru překvapení, ale když s úsměvem dodala, že takové lidi, jako je tato naše parta, by její rodiče určitě měli moc rádi, dlouho jsme neváhali a se ctí sobě vlastní toto gesto, jež nás ovšem do budoucna velice zavazuje, přijali.

S ohledem na výše popsané i stanovené úkoly tedy prohlašujeme, že naše čestná členka – paní Iveta Irvingová – je od této chvíle se vším, co k ní patří, zejména s přihlédnutím k obecně chápané památce jejího otce, pod naší ochranou.

Nejen my, ale celá naše země potřebuje takové lidi, jako je ona. Potřebujeme, aby plnila a konala to, co jí bylo doslova od Boha dáno darem a co z nás všech umí jen ona. Nepřichází v úvahu, aby nadále vítězila nespravedlnost a spousta toho svinstva kolem! Vše je otázkou peněz, které však nemáme. Ne v takové míře, abychom rychle a účinně mohli napomoci vše zvrátit, a to komplexně ve všech směrech. Finančně můžeme pomoci totiž jen sporadicky nebo v naturáliích či rukama, když už opravdu vidíme, že mele z posledního a nemůže si koupit či zařídit to či ono, co jinak my – zdraví, práceschopní, bez nerváků z dlouhotrvajících právních bojů ve jménu spravedlnosti atd. atd. – máme bez problému naservírováno až pod nos. Jenže to si člověk uvědomí, až když to vidí in natura.

Voláme tedy tímto prostřednictvím do celého světa – spojme síly a nechme znovu povstat onoho Fénixe, abychom se následně dočkali »hmatatelné odměny« v podobě zrození neobyčejných, úžasných a dechberoucích větších či menších projektů, které je schopna stvořit pouze jen ONA!

Nejde jen o poměrně nákladnou léčbu následků i dalších zdravotních obtíží, které se na ni tzv. nabalily zásluhou stresů z nejistoty denního přežívání, ale i mnoho dalšího, co každý z nás jinak řeší úplně běžnou, normální cestou a nedokáže si připustit, natož v mysli představit, čím vším takový člověk musí procházet!

Pro tento případ prosíme použijte náš účet č. 2701550979/2010 s tím, že do poznámky pro příjemce dopište ,,pro paní Irvingovou“. (Pro mezinárodní bankovnictví je tento formát: IBAN: CZ2120100000002701550979, SWIFT/BIC: FIOBCZPPXXX);

Stran plnění odkazu ve vojensko-leteckých záležitostech a projektech, které se zavázala do budoucna uskutečnit (nejen ve spojení s jejím otcem, ale obecně pro zachování památky dalších čs. letců), je to ovšem už o jiných číslech. Pro tento případ se tedy obracíme na srdcaře, kteří disponují většími částkami, kterými by byli ochotni napomoci uskutečnění skvělých věcí pro to, abychom VŠICHNI mohli být hrdí třeba »jen« na to, že jsme LIDMI.

Zde nabízíme osobní setkání a projednání detailů, neboť možností, jak si vzájemně vyjít vstříc a docílit oboustranné spokojenosti, je skutečně dost.

V této druhé variantě je pak vhodné použít pro tyto účely speciálně zřízený transparentní účet č. 2501550982/2010. (Pro mezinárodní bankovnictví je tento formát: IBAN: CZ4620100000002501550982, SWIFT/BIC: FIOBCZPPXXX).

Vzhledem k tomu, že naši členové pocházejí z různých koutů republiky, je prostor v tomto směru plně otevřený. Každému. Pravdou je, že KDO POMÁHÁ RYCHLE, POMÁHÁ DVAKRÁT!

Takže na závěr tímto symbolicky troubíme k bojové pohotovosti formou povstání k projevům hromadné solidarity tak, jak to symbolicky činí prvorepublikový vojáček pod československou vlajkou, kterého si pan generál namaloval jako úvod do svého památníku z Leteckého vojenského učiliště v Prostějově (1934-1937) a podepsal se pod něj. Já i moji kolegové to prostě bereme a vnímáme tak, že pan generál troubí na pomoc své dceři, my na něj reagujeme nástupem do jednotného šiku a toto poselství formou výzvy dál šíříme směrem k Vám.

Pavel KALINA
                                                                                                           předseda spolku